V současnosti se vedou diskuze o požadavcích na přesnost mapovacích prací. Podívejme se do historie, proč se v současnosti především v katastru nemovitostí, ale rovněž u většiny správců technické infrastruktury, používá tzv. třetí třída přesnosti mapování.
Tato třída je definována střední souřadnicovou chybou podrobného bodu polohopisu mxy = 0,14 metru, která byla zavedena v roce 1969 ve směrnici pro tvorbu tehdejších technicko-hospodářských map (toto mapování trvalo do roku 1980).
Následně byla v roce 1981 vydána Směrnice pro tvorbu Základní mapy ČSSR velkého měřítka, která zavedla třídy přesnosti mapování.
První třída přesnosti mapování měla definovanou střední souřadnicovou chybu podrobného bodu polohopisu mxy=0,04 m, pro druhou třídu bylo stanovena mxy=0,08 m.
V rámci mapovacích prací mezi roky 1969 až 1992, kdy se mapovalo převážně s přesností mxy=0,14 m, bylo mapováno cca 25 procent území České republiky.
Píše se rok 2019, tedy jsme přesně 50 let od zavedení střední souřadnicové chyby podrobného bodu polohopisu mxy 0,14 m a my stále odevzdáváme geodetické práce s přesností, definovanou před půlstoletím!
Přitom máme k dispozici přístroje s vteřinovou přesností, GNSS aparatury umožňující měření souřadnic v reálném čase, drony, laserové skenery, výkonné vyhodnocovací softwary v cloudu.
Pokud bych měl hledat srovnání – je to jako kdybyste v roce 2019 jezdili s autem vyrobeným v šedesátých letech, a tvrdili, že je pořád moderní… a že svět se přeci nezměnil.
Jako geodeti přitom měříme mnohem přesněji, ale jen malá část zákazníků po nás tu vyšší přesnost požaduje, takže se tváříme, že měříme pořád stejně přesně.
Pro katastr nemovitostí je střední souřadnicová chyba podrobného bodu mxy=0,14 m skvělá přesnost.
Stačí to ale pro dnešní požadavky na stavby mostů, vysokorychlostních železnic, výškových budov, tunelů, ale i ostatních běžných staveb? Odpověď je nikoliv. My geodeti to víme, projektanti to vědí, správci dopravní infrastruktury to vědí, řada jiných profesí také, protože všichni potřebují vyšší přesnost a geodeti jsou schopni ji bez problémů dodat a také ji často dodávají.
Nyní se diskutuje o novém mapovém díle, technickém díle, pokrývajícím území celé ČR, o nové Digitální technické mapě ČR (DMVS), která pokud vznikne, bude sloužit dalších padesát, sto nebo i více let.
Spokojíme se na dalších padesát let s měřením ve třetí třídě přesnosti, jak to bylo navrženo v roce 1969?
Jestliže se spokojíme se 14 centimetry i v následujících desítkách let, budeme tady mít téměř 100 let měření v třídě přesnosti, která je ovšem v řadě případů v praxi nepoužitelná.
Dle mého názoru tedy nastal čas, v místech, kde to dává smysl, zvýšit požadavky na odevzdávaná měření na zmíněnou druhou třídu přesnosti mapování s mxy=0,08 m. My geodeti to přece již dnes dokážeme s moderními přístroji změřit bez zvýšení nákladů.
Jako geodet věřím, že se nám společně podaří přesvědčit ostatní technickou veřejnost, že nastal čas přejít od třetí třídy přesnosti mapování k té druhé. A za dalších 50 let třeba začneme mapovat v té první třídě a po sto letech dosáhneme toho, co jsme ve skutečnosti dokázali dělat už v roce 1981.
Ing. Jan Floriánek
